Publikace se věnuje výbojům a refiexi uměleckých směrů 20. století. Oproti kunsthistorickým pojednáním přichází s novým pohledem na tematiku. Místo toho, aby se zabývala detailní analýzou jednotlivých uměleckých směrů, dívá se na dobu a její specifika pohledem malířů této epochy. Autorka postihuje změny malířské optiky s ohledem na objevy a rozvoj přírodních věd, psychologie a noetiky, odkazuje při tom na konkrétní vědecké objevy a jejich důsledky pro zdánlivě vzdálené problémy umění a výtvarného vidění světa. Termín -avantgarda- autorka nepojímá, jako tomu často bývá, ve smyslu levicové revolty v uměleckém prostředí, ale jako to, co se v daném okamžiku na umělecké scéně jevilo coby nejvíce pokrokové a aktuální.
