Gaston Bachelard, jeden z nejvýznamnějších francouzských filozofů 20.
století, rozvíjí v /Poetice prostoru/, své nejznámější knize, osobitou
fenomenologii básnického obrazu. Navazuje tu na své starší poetiky čtyř
živlů, ale zaměřuje se především na intimní prostory -- místa, která
obýváme, kde nacházíme klid a bezpečí. Od ústředního obrazu knihy,
obrazu domu, přechází Bachelardova meditace ke skříňkám, ulitám či
koutům a dochází k obrazům, v nichž se niterný prostor stává nekonečným.
