Haličsko-volyňský letopis sleduje pod zorným úhlem aktivit místních knížat z rjurikovského rodu dění v širokém prostoru střední a východní Evropy 13. století. Haličsko-volyňské knížectví se rozvíjelo na velmi exponovaném pomezí střední a východní Evropy a bylo nuceno žít v neustálém kontaktu se světem pravoslaví a katolicismu, světem baltského pohanství a stepních etnik. Jak dokazuje i místní letopis, kultura Haliče a Volyně překonala konfesní bariéry a díky stýkání se odlišných kulturně-geografických celků umožnila Haličsko-volyňskému knížectví stát se na jistou dobu originální kontaktní zónou, prvkem spojujícím střední a východní Evropu. Haličsko-volyňský letopis dosud nebyl přeložen do češtiny, a to ani formou ukázek v antologiích středověkého písemnictví.
