Příběhy v knížce O Dorotce a psovi Ukšukovi jsou pravdivé. Prožila je s Ukšukem sama autorka. Ne sice jako holčička, ale přece jen pořád -jako správné dítě k psovi-, jak by řekla Tara.
-Nikdy se mi po Ukšukovi nepřestane stýskat.- přiznává dnes Viola Fischerová, -a na knížce o něm mi záleželo víc než na všech ostatních. Bylo to přátelství, o jakém sní snad každý člověk. Zažili jsme toho spolu spoustu. taky mnoho legrace, a byl to Ukšuk. kdo mě naučil rozumět psům. A to jsem se pokusila předat dál.-
-Má-li být pes k dítěti“, jak se žádá, musí být ovšem i „dítě k psovi“. Oba musí vědět, o co jde. Nejenom tak, že se pes naučí rozumět dítěti, ale i naopak. Jinak to nemůže fungovat, to dá rozum,- říká moudrá Ukšukova matka Tara.
