Zdálo by se, že s reportáží je to snadné. Je to žánr očitého svědectví: autor by měl být události přítomen, zapsat, co viděl, a pořídit rozhovory s několika svědky. Pak by měl zvolit nositele děje (ať už kladného nebo záporného), zaznamenat autentické výpovědi a věc je hotova. Ale z textů, které autoři této monografie shromáždili, je jasné, že tak snadné to není. Očití svědkové se často (bez zlé vůle) mýlí, jiní věc zkreslují. Nestačí prostě zaznamenat událost, je třeba hledat a nacházet zajímavé detaily a reportáž postavit především na nich.
Při shromažďování příspěvků editoři, jako v předešlých monografiích (věnovaných žánrům fejetonu, interview a eseje), oslovili několik desítek autorů. Někteří odpověděli, že se na text na dané téma necítí, jiní slíbili příspěvek dodat, a slib nedodrželi. Shromážděné texty nicméně obsahují to nejzajímavější, co dnes žánr reportáže představuje v tisku, v rozhlase, v televizi, ve fotožurnalistice nebo na internetu.
