Ve sbírce makedonského básníka Kvarteta se ve spirituální a jasnozřivé, rozumově smyslové a hluboce emotivní, intimní a komunikativní symbióze setkávají jak evropské zkušenosti, zejména carmina figurata, Apollinairovy Kaligramy, futuristické verše ve fiktivním jazyce, surrealistická nádherná těla (cadavre exquis) a dadaistické hříčky, tak i starobylé japonské rengy, haiku a ostatní projevy východní verbální, vokální a vizuální jednoty. Tato symbióza přerůstá ve specificky makedonský protějšek univerzálního poetického hledání netušených možností intermediálního prolínání.
