Nový zákon o platebním styku z roku 2009 přinesl řadu zásadních novinek v oblasti soukromoprávní úpravy vztahů mezi poskytovateli platebních služeb a jejich klienty a v oblasti regulace tzv. nebankovních poskytovatelů platebních služeb (např. mobilní operátoři nebo vydavatelé platebních karet). Zákon transponuje do českého práva několik evropských předpisů, zejména směrnici o platebních službách. Tato směrnice je výsledkem složitě vyjednaného kompromisu mezi členskými státy, a proto řada jejích ustanovení vyvolává interpretační a aplikační obtíže, což se zčásti promítá i do její české transpozice.
Autoři komentáře podrobně analyzují jednotlivá ustanovení zákona, upozorňují na sporné otázky a nastiňují možnosti jejich řešení. Přihlížejí přitom k výkladovým stanoviskům Evropské komise, k výsledkům jednání transpoziční skupiny složené ze zástupců členských států, k zahraniční odborné literatuře a k aplikační praxi České národní banky. V komentáři je zohledněna i poslední rozsáhlá novela zákona o platebním styku z května 2011, která nově upravila otázky spojené s vydáváním elektronických peněz a provozováním platebních systémů.
Komentář je určen zejména zaměstnancům bank a ostatních poskytovatelů platebních služeb, advokátům poskytujícím právní služby v oblasti bankovního a finančního práva, soudcům, ale i zástupcům podnikatelské sféry a státní správy.
