Kvůli velkému množství informací, které je třeba se v současné době naučit (zejména na středních školách), ztrácíme čas na přemýšlení.
Nastává paradoxní situace - zatímco dospívající jsou vývojově připravení na řešení problémů, odhalování souvislostí a kladení otázek, ve škole se musí naučit takové množství faktů, že se celé učení promění v memorování, kdy jediným aktivním psychickým procesem je mechanická paměť. V důsledku si žáci pamatují informace do prvního testu nebo zkoušení, a pak je zase rychle zapomenou.
Přitom když vzpomínáme na učitele, kteří pro nás byli významnými dospělými a možná i ovlivnili naší volbu profesní kariéry, často jsou to právě učitelé, kteří byli přísní, nároční, ale také nás nutili o okolním světě přemýšlet a ukazovali nám, jak svět kolem nás funguje.
Při jejich hodinách šlo o více, než jen zapsat si do sešitu přesně to, co bylo řečeno. Ani při zkoušení nestáli o pouhé -papouškování-, ale ptali se tak, že žáci byli nuceni odpověď promyslet. Právě to buduje v žácích zájem o určitý předmět, ale také významně saturuje jejich vývojové potřeby - alespoň co se týká kognitivního rozvoje.
Kniha vychází teoretických přístupů pedagogické, kognitivní i obecné psychologie, které propojuje se současnou pedagogickou praxí.
Poukazuje na to, jak teorie, kterou mnohdy pokládáme za suché a nezáživné, významně ovlivňují způsob praktické práce s dospívajícími. Text doplňují případové studie, konkrétní příklady z praxe i představení některých metod a přístupů, které se cíleně věnují rozvojipoznávání dětí a dospívajících a mohou představovat inspiraci pro jejich vychovatele.
Knihu využijí učitelé druhého stupně základních škol, učitelé středních škol i osmiletých gymnázií, rodiče a další vychovatelé dospívajících, poradenští pracovníci.
