Průkopnická práce Arnolda Mindella s komatózními pacienty nabízí nový směr v psychoterapii studiu zážitků lidí, kteří se přiblížili smrti. Doktor Mindell dokazuje, že lidé v komatu nejsou „živé mrtvoly“, ale lidské bytosti ve změněném stavu vědomí, který pro ně může být důležitým a smysluplným zážitkem. Přirovnává komatózního pacienta k mytickému hrdinovi, jenž se odvažuje do neznáma a vrací se s božským sdělením. Na konkrétních případech Mindell dokazuje že komatózní osoba je schopna komunikovat s jinými lidmi a tvrdí, že takový pacienti mohou často činit vědomá, racionální rozhodnutí.
Smrt je osobní zkušenost, něco, co je pro každého jiné. Vždy, když si člověk myslí, že zemře – ať je to fantazie, přání nebo strach ze skutečné tělesné nemoci, snaží se nacvičit si umírání. Umírání může být zdravá zkušenost, je potřeba prožít je v představách. Naše existence potřebuje zemřít, způsoby našeho bytí chtějí a potřebují pravidelně umírat. Je-li váš způsob bytí příliš rigidní, přestanete-li růst, nebo má-li se stát něco nového, musí vaše staré já zemřít. Ve všech životních obdobích znamená smrt rychlou změnu, růst a proměnu totožnosti.
