Během dlouhé vlády Františka Josefa I. vyrůstali jeho možní následníci. Dva z nich, císařův syn a korunní princ Rudolf a synovec František Ferdinand, ale kvůli své tragické smrti na trůn nikdy neusedli. Prasynovec Františka Josefa I., arcivévoda Karel František Josef, se vlády ujal ve vypjaté situaci během první světové války jako císař Karel I. Pro potenciálního nástupce bylo kromě vojenské výchovy důležité vzdělání v jazycích a předmětech, které měl vládce územně rozlehlého a národnostně rozrůzněného státu ovládat: v historii, právu, ekonomii atd.
Kniha sleduje životní osudy učitelů, kteří docházeli na dvůr císařské a arcivévodské rodiny. Popisuje, jak vnímali své vznešené svěřence a jaké výhody, ale i těžkosti jim tato „dvorská služba“ přinášela.
„Bylo nám těžko […] loučiti se s pokoji v královském hradě pražském, odkud byla vyhlídka dolů na město a naproti na stráň Petřína, a především těžko bylo loučícím se s jich mladým domácím pánem […].“ Tak vzpomínal uprostřed první světové války na svého vznešeného žáka profesor Jaroslav Goll, jeden z nejvýznamnějších českých historiků druhé poloviny 19. století. Tyto řádky psal v okamžiku, kdy mladý císař přebíral vládu po svém zemřelém prastrýci Františku Josefovi I. Sedmdesátiletý profesor se jen těžko vyrovnával s již viditelným rozkladem starého mocnářství, se kterým spojil velkou část svého dlouhého života.
