Hra britského dramatika Toma Stopparda Vynález lásky (The Invention of Love, 1997), považovaná za autorovo nejsložitější a zároveň nejlepší dílo, je lyricko-dramatickým esejem o životě a době Alfreda E. Housmana, viktoriánského klasického filologa a básníka, ale také o jeho vášnivé, byť platonické lásce k jeho spolužákovi. Děj je zdánlivě prostý - noc před smrtí se básníkovi zdá, že zemřel a že cestou v Charónově loďce potkává nejdůležitější postavy svého života, včetně svých mladších já. Řeka Styx takřka surrealisticky spojuje Podsvětí s Oxfordem Housmanova mládí a problémy překladů řecké a římské klasiky tu mají stejné místo jako ozvěny slavného procesu Oscara Wildea. Právě jeho osud tvoří protiklad k příběhu nenaplněného a potlačeného Housmanova citu, jehož energii básník vtěluje především do nenápadného vědeckého díla. Ve Stoppardově pojetí je láska nejen povznášející, ale také tragickou lidskou zkušeností. Zvláštnímu světu hry nakonec nechybí ani hořce paradoxní logika: ironií osudu to byl právě -laskavý humorista- Jerome K. Jerome, kdo svým otevřeným dopisem literárnímu časopisu rozpoutal aféru, jež vedla k Wildeově odsouzení k nuceným pracím za prokázanou homosexualitu.
