Román v divadelní formě“ poněkud vybočuje z celku McCarthyho díla: nejen tím, že vznikl původně jako divadelní hra (jež se v roce 2006 hrála s úspěchem na Broadwayi a v Chicagu), ale také přísnou jednotou místa a času, strohým jazykem a na kost oholenými dialogy. Setkáváme se v něm jen se dvěma postavami, označenými jako „Černý“ a „Bílý“, jež spolu vedou dlouhý rozhovor v zašlém newyorském bytě – a neřeší přitom nic menšího než otázku po smyslu života. „Bílý“, nihilisticky založený profesor humanitních věd, je pevně rozhodnutý spáchat sebevraždu, „Černý“, bývalý kriminálník, jenž díky kdysi nalezené víře v Boha změnil svůj život od základu, se mu jeho úmysl pokouší rozmluvit.
Zdánlivě jednoduchý půdorys díla se ovšem v brilantním McCarthyho podání komplikuje a zpočátku přehledná, jednoznačně rozvržená pře obou mužů se postupně mění v rafinovanou disputaci nabitou symbolickými významy, v níž jako by se střetával Tomáš Akvinský se Samuelem Beckettem.
