Kniha se zaměřuje na první tvůrčí období Františka Kupky (1871–1957), kdy pracoval pro tisk, který ve Francii tou dobou zažíval svůj zlatý věk, ať už zaměřený na Art nouveau (revue Cocorico), nebo politicky orientovaný, jako byl svobodomyslný časopis L?Assiette au Beurre, vytvářel komentáře k aktuálním politickým událostem pro Le Canard Sauvage a pro anarchisticky orientovaný časopis Jeana Gravea Les Temps nouveaux, referoval ovšem také jako neutrální reportér. Na závěr tohoto období ilustroval knihu anarchisty-humanisty a geografa Élisée Recluse L?Homme et la Terre (Člověk a země).
Kupka se později o své práci pro tisk vyjadřoval s odstupem a zdůvodňoval ji tím, že byla vedena smyslem pro spravedlnost a mladistvou touhou přispět k nápravě poměrů.
Rozpětí předkládané publikace vymezují klíčové pojmy jako symbolismus a reportáž, nejde však o ideovou či žánrovou konfrontaci. Spíše je zdůrazněno Kupkovo klasické přehodnocení modernosti, jeho vždy důsledně promyšlená různorodost, ať již jde o symbolistní emblém, nebo o rychlý komentář k politické události v podobě existenciální alegorie.
Autoři textu, Markéta Theinhardtová a Pierre Brullé, věnují pozornost především Kupkově práci pro ilustrovaný tisk, proto je kniha doplněna Michelem Dixmierem o medailony jednotlivých revuí, do nichž Kupka přispíval.
