Klasické filosofické dílo z konce 17. století. Úvodem vyvrací Descartovupředstavu o vrozenosti idejí. Svým „ideismem“ zakládá mj. asociativnípsychologii. Třetí částí vytváří novověkou sémantiku. V závěrečnéčtvrté části formuluje stupně a meze poznání, včetně toho, jakpoznávat „deisticky“ Boha. Dílo vyprovokovalo Leibnize k obšírnéreplice a Berkeleye k psychofyzickému paralelismu. Kniha patří mezizákladní publikace novověkého myšlení. Autor je považován nejen zaklasika tzv. empirismu, ale právem se řadí také mezi stěžejní autory moderního liberalismu. Přeložil J. Dokulil.
