Uzlovým bodem ve vývoji elektroakustických médií 30. let, jenž v mnohém předznamenal mediální průmysl současnosti, byl nástup zvukového filmu. Tato kniha, navazující na tzv. novou filmovou historii a archeologii médií, jej zkoumá jakožto nejvýznamnější strukturní transformaci československé kinematografie, jež předcházela znárodnění. Namísto filmů jako uměleckých děl nebo režisérů jako jejich autonomních tvůrců si všímá celé kinematografické „instituce- zahrnující organizaci produkce, distribuce a kin, stejně jako podmínky každodenní zkušenosti publika. Tím, že klade důraz na hybridní povahu rodícího se média, vrací zvukový film zpět mezi jeho původní rivaly a souputníky - populární hudbu, rozhlas a gramofon.
