Rekatolizace Čech v 17. století, neodmyslitelně spjatá s porážkou českých stavů na Bílé hoře, ještě donedávna patřila k traumatickým obdobím českých dějin. Italský historik a bohemista přichází se zcela novým zpracováním této málo probádané problematiky. Výklad, jehož osu tvoří neklidný život dlouholetého pražského arcibiskupa, kardinála Arnošta Vojtěcha z Harrachu, mapuje především zápas o podobu protireformace mezi jejími hlavními strůjci: římskou kurií, vídeňským dvorem, pražským arcibiskupstvím, jezuitským řádem a českou šlechtou. Ukazuje, že rekatolizace nebyla pouze zápasem katolíků proti nekatolíkům, nýbrž také tuhým mocenským bojem uvnitř katolického tábora, který probíhal na pozadí třicetileté války a byl poznamenán dlouhodobými strukturálními proměnami uvnitř římské kurie a císařského dvora.
