Zatímco v dosavadním českém literárněvědném bádání převládal zájem o sémantiku časoprostorových motivů, zformulovaný v konceptu literární topologie, autorka předkládané publikace zkoumá, jak je prostor konstituován v procesu vyprávění a jeho recepce. Jak vzniká v průběhu četby představa prostoru v naší mysli? Jaké předpoklady pro to vytváří výstavba vyprávění? Poskytuje literární teorie koncepty, které by nám dovolily přiblížit se k zodpovězení těchto otázek?
