Monografie „Osvojení dětí. Úplná adopce v českém právu“ se v devíti kapitolách snaží o trochu jiný pohled na tento u nás jinak tradiční rodinněprávní institut. Stranou však ponechává vzhledem k jeho specifikům osvojení zletilých (svéprávných) osob, které opět umožnilo naše civilní právo po rekodifikaci. Vzhledem k profesním zkušenostem autora oproti obvyklému přístupu věnuje tato publikace více pozornosti postavení přirozených rodičů, popřípadě dalších příbuzných dítěte, a to jak z hlediska vlastního obsahu tohoto právního poměru, tak i procesu, který osvojení dítěte předchází.Publikace popisuje obsah adopčního poměru z hlediska jeho jednotlivých následků, přičemž platnou právní úpravu z roku 2012 kriticky poměřuje především s úpravou „klasickou“, tedy úpravou platnou v českých zemích až do zásadních politických a společenských změn počátku 50. let 20. století. Podrobně se věnuje otázce souhlasu jednotlivých zúčastněných osob s osvojením, a to i ve světle aktuální judikatury.Pozornost je věnována rovněž otázkám vhodného postupu při veřejnoprávním zprostředkování adopce dětí správními úřady.Ve druhé, praktické části monografie jsou obsaženy příklady možných právních jednání osob na osvojení zúčastněných, počínajíc právními jednáními směřujícími k osvojení, přes vzory návrhů na svěření dítěte zpět do péče rodičů či do péče prarodičů až k příkladům možných návrhů na zrušení osvojení či možných způsobů pořízení pro případ smrti ve prospěch osvojeného dítěte. V závěru monografie jsou pak uvedeny náměty k diskusi o případném zlepšení právní úpravy v návaznosti na některé její problematické body, které byly v textu práce identifikovány. Monografie je doplněna o některé statistické údaje týkající se adopce zhruba za období poslední dekády.
