Sbírka Volný způsob shrnuje dosud nevydané básnické soubory a cykly Josefa Jandy, které vznikaly od poloviny sedmdesátých do konce osmdesátých let minulého století. Jako komplementární ilustrační doprovod byly zařazeny koláže, jež autor systematicky sestavuje od roku 2011. Společný jmenovatel těchto slovních i výtvarných projevů představuje bezesporu mimořádný dar nevymyšleného – nevymyslitelného, spontánního až nechtěného, z podstaty objektivně –, tj. z autentických procesů a stavů skutečnosti samé generovaného humoru: -br-,br- „V rámci podmořského výzkumu / jsme u dna narazili / na mohutnou vrstvu usazenin / utvořenou ze zbytků námořních kapitánů / Největší část z toho tvořily / ulity maličkých Cousteauů / které na západoafrickém pobřeží / byly používány jako výtečné platidlo / a to přesně do příchodu bílého muže.“ -br--br- I přesto však Jandovy texty působí a také fungují jako biograficky skutečný, žitý živel, organická buněčná matrice či kadlub, do nichž básník průběžně a nárazovitě nalévá zjevně dosti paradoxně uspořádaný chaos svého vnitřního i vnějšího světa-prožitku. Tato senzitivita již nepotřebuje literárně korektní, „matoucí“ sofistikované okliky, čas a prostor života a básně tu alespoň v jisté výrazné a zaznamenáníhodné míře a struktuře splývá v jedno jediné, přetržité, slastně trýznivé kontinuum: -br--br- „...nic mi nebaví chtěl bych jeřáb a zvedat věci do vejšky a pak je pouštět až by se roztřískaly vo zem ty věci vo zem na malý kousky s vypoulenejma vočima na zdi čmárá sprosťárny kdepak ten na něj si jen tak někdo nepřijde s politováním vám musím oznámit že dnes v dopoledních hodinách mi zemřela pravá polobotka levá se ještě trochu cuká ,vrr vrr‘ řekl vlk v pohádce a začali s Karkulkou holdovat z jedné strany zoo a z druhé pedofilii... “
