Toužení, zklamání, naděje, zlost. Pocity, které provázejí člověka od chvíle, kdy si začne plně uvědomovat, že mu život protéká mezi prsty. Jsme znechuceni světem, kde ve většině případů vládnou neschopní jedinci, kteří se obvykle nemohou pochlubit ničím jiným, než pouhou gloriolou úspěchu. A penězi. Právě ty jsou v dnešním světě, zdá se, nejdůležitější. Ideje a ideály zmizely. Čekáme. Na štěstí, na změnu, na smrt. A doufáme, že nakonec zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí. To platilo před sto lety stejně jako dnes. Hru v překladu Leoše Suchařípy doplňují studie Vladimíra Svatoně (o době a literatuře počátku dvacátého století, kdy Čechov Strýčka Váňu napsal), Jana Císaře (o čechovovské inscenační tradici u nás) a Ivany Ryčlové (o průkopníkovi Čechovových her K. Stanislavském). Knihu doplňuje bohatá obrazová příloha (fotky z inscenace Strýčka Váni ve Stavovském divadle v režii Michala Dočekala) a snímky ze tří inscenací Čechovových her v Národním divadle v uplynulých padesáti letech.
