Vždy jsem měl trochu problém s časem. Pochopil jsem, že se nedá dostihnout, ani předběhnout. Nenechal jsem se však tímhle poznatkem zmást. Zajímalo mne něco jiného: zda by se čas nedal nějak zpomalit.
Nedávno jsem to opět zkusil.
Zbavil jsem hodiny ručiček a překvapilo mě, jak příjemný to byl výlet.
Podmínkou takové cesty je – udělat si trochu času. Dát času prostě trochu na čas.
Zároveň je však zakázáno dělat si výčitky – protože chvíle, které potěšily, nemohly být jeho ztrátou.
Možnost vrátit se v čase je opravdu skvělý vynález.
Vzniklá knížka je vlastně trochu náhoda. Původně jsem si chtěl jen udělat pár poznámek.
Ale jak vidím, nějak se to zvrtlo.
