Tento reprezentativní průřez dílem Josefa Pekaře (1870–1937), největšího českého moderního historika, má být zásadní pomůckou těm, kdo se chtějí v kostce seznámit s Pekařovým objektivním a čtivým výkladem českých dějin. Pekař přibližuje současnému čtenáři dávné dění velmi dramaticky a nešablonovitě, vždy však s ohledem na všechna zásadní fakta. Uvádí na pravou míru všechny zmatené zápasy o význam Bílé hory, Husa, Žižky, sv. Václava i Kristiána a vysvětluje periodizaci českých dějin především jako kulturní historii epoch – gotiky, renesance či baroka. Zdůrazňuje přitom nesourodost dobových kontextů, které není možné vřadit do jednotné národní ideologie. Přenášení těžko pochopitelných sporů a vášní ze vzdálených dob do současnosti národnímu životu škodí, přestože je paradoxně „smyslem dějin“ národní existence, jež je o tolik starší než národní stát.
