Kniha s názvem Pátečníci ze ztracené varty přibližuje bytové semináře na evangelické faře ve Svratouchu na Chrudimsku v době normalizačního duchovního útlaku. Farář Bohdan Pivoňka (po roce 1989 zakladatel duchovní služby v českých věznicích) se svou ženou Janou umožňovali svým hostům setkávání s idejemi a názory, které nebylo v té době možné veřejně projevovat. Tím spíše, když hostitel a většina přednášejících hostů patřili do okruhu signatářů, resp. sympatizantů Charty 77. Publikace dokládá, že tehdejší posluchači žíznící po vědění – evangelíci, katolíci i členové undergroundu – byli a jsou dodnes vděčni za šanci setkat se a svobodně diskutovat o otázkách náboženských, etických, společenských a jiných s řadou výjimečných lidí, byť byli v té době zdánlivě na okraji společnosti. Patřili mezi ně například filozofové Jan Sokol, Ladislav Hejdánek či Radim Palouš, ekolog Václav Mezřický, faráři mimo službu Alfréd Kocáb, Josef Zvěřina, Jakub Trojan, Miloš Rejchrt, Václav Malý, Milan Balabán, spisovatel Ivan Klíma, psycholožka Helena Klímová a další osobnosti disentu. Ukázky z přednášek dokládají, proč pro „svratoušské pátečníky“ znamenala tato setkání přísun podnětných informací pro intelektuální a duchovní život. Autor rovněž popisuje atmosféru „stýkání a potýkání“ představitelů evangelické církve v této oblasti Vysočiny s církevní a státní „vrchností“ v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století.
