Kniha esejů především o etickém poslání spisovatele. Leitmotivem všech textů, z nichž ty nejstarší pocházejí z šedesátých let a nejnovější plně zapadají do rámce proměnlivého postmoderního paradigmatu, je spisovatelova nejistota, zda se mu bude dostávat prostředků i sil k tomu, aby vypověděl vše, co ví, a nejistota možná ještě tíživější, zda slova, jenž jsou dána k dispozici, budou s to inferno prožitků a poznání popsat. Knihu doprovázejí fotografie Petry Růžičkové, na kterých zachytila Arnošta Lustiga v autentickém prostředí bývylého terezínského ghetta i v nynějším terezínském památníku.
