Kniha se věnuje architektonické tvorbě -mladých mistrů-, žáků vídeňského profesora Otto Wagnera, kteří na přelomu 19. a 20. století uplatnili své modernistické představy o architektuře v moravských a slezských městech. Obdobně jako ve své předešlé knize, ve Století dědiců a zakladatelů, Jindřich Vybíral dokázal propojit dobu, v níž architekti tvořili, s jejich estetickými národy. I když Wagnerovi žáci nikdy nedosáhly věhlasu svého mistra a i když se jim v maloměstském prostředí podařilo realizovat pouze část svých projektů, přesto se jim podařilo prosadit alespoň v malém okruhu zadavatelů nové architektonické představy a alespoň částečně vdechnout Ostravě či Opavě nového uměleckého ducha.
