Pobaltské státy - Litva, Lotyšsko a Estonsko - zdobí tři z nejvíce okouzlujících národních metropolí východní Evropy, přičemž každá má zcela osobitý charakter a pyšní se výjimečnou řadou historických staveb stejně jako bujarým nočním životem a neustále se rozvíjející kulturní scénou. Za hlavními městy se již rozprostírají široké pásy nedotčené krajiny plné jezer, bažin a mokřadů. Vše obepínají kilometry pláží stříbrného písku. Čas od času se objeví i vesnička jako vystřižená z obrazu Marca Chagalla, jejíž líbezný kostelík a malebné roubenky shlížejí na úzké rozježděné cesty. A jak lze od regionu, který opakovaně trpěl útoky zvenčí, právem očekávat, nachází se zde spousta velkolepých historických pozůstatků od šedivých rozvalin pevností rozmetaných ve třináctém století německými rytíři až po chátrající vojenské stavby po sovětských okupantech z doby nedávno minulé. Půl století strávené pod sovětskou nadvládou do značné míry všechny Litevce, Lotyše i Estonce spojilo, nicméně každý z národů nadále zůstává nesmírně hrdým na své odlišné postavení. Lotyši a Litevci mají společný původ, protože vzešli z indoevropských kmenů. Tento fakt je patrný i z podobnosti jazyků obou zemí. Estonci zde na druhou stranu žijí nejméně o tři tisíciletí déle a hovoří ugrofinským jazykem, jenž má daleko více společného s finštinou než s řečí jejich sousedů. Název „Pobaltské státy“ tak vyjadřuje jen geografickou polohu, nikoliv snad skutečnost, že by jednotlivé země sdílely společnou kulturu.
