V díle jsou představeny tři heroické postavy: Johann Christian Friedrich Hölderlin (1770–1843), jeden z umělecky nejvýznamnějších německých básníků, Bernd Wilhelm Heinrich von Kleist (1777–1811), významný básník a dramatik, a Friedrich Wilhelm Nietzsche (1844–1900), filosof a spisovatel, a to na základě vnitřní i vnější příbuznosti. „… stojí téměř pod stejným horoskopickým aspektem. Všichni tři jsou hnáni nesmírnou, v určitém smyslu nadpozemskou mocí ze svého teplého bytí do ničivého cyklónu vášně a končí předčasně ve strašném rozrušení ducha, ve smrtelném opojení smyslů, v šílenství nebo v sebevraždě… Sami nevědí o své cestě, o svém významu, protože se pohybují jen z nekonečna do nekonečna… Působí v nich něco mimolidského, síla nad vlastní silou, které se cítí být zcela propadlí: nenaslouchají vlastní vůli, nýbrž jsou poslušní, jsou posedlí vyšší mocí, mocí démonickou.-
Nikdo nedovede lépe než Stefan Zweig vystihnout tyto tři osobnosti, odtržené od skutečnosti, ty „nomádské povahy, tuláky ve světě, outsidery, divouse, opovrhované, kteří spávají v pronajatých postelích, píší svá skvělá díla u pronajatých stolů, putují od jednoho pokoje ke druhému a zůstávají ve své době neocenění. Jako jejich protiklad je zde básník, přírodovědec, filosof a státník, „antidémonický- Johann Wolfgang von Goethe (1749–1832): „kde stojí, tam je centrum jeho já a zároveň duchovní centrum národa…-.
Vášnivý psycholog a významný novelista, vypravěč, lyrik, dramatik Stefan Zweig (1881–1942) vytvořil řadu skic, biografií a souborů esejů, z nich např. o Balsacovi, Dickensovi a Dostojevském („Tři mistři-), Cassanovovi, Stendhalovi a Tolstém („Tři básníci svého života-), o Mesmerovi, Baker-Eddym a Freudovi („Uzdravování duchem-). Pro tento svazek zvolil tři postavy těch, kteří „žili život jako tragédii, ale zemřeli jako hrdinové-.
