Kniha je záznamem autorova několikaletého úsilí zahlédnout duchovní kořeny dnešního člověka zbaveného náboženské a spirituální tradice. Autor se soustředí na buddhismus, hinduismus a křesťanství a hledá autentické polohy praktického duchovního života v postmoderní společnosti poznamenané mravním a hodnotovým relativismem. Zároveň vede pomyslný dialog s takovými tvůrci, jakými byli Shakespeare, Dostojevskij, Kafka či Beckett, aby našel východisko z jejich západní -slepé uličky-. Knihu předznamenává výrok z první strany: Není nic strašnějšího než ztratit Boha, což je vlastně dilema, na něž se Vystrčil snaží v celém díle hledat odpověď.