Kniha představuje jeden z nejpodstatnějších příspěvků německé naratologie ke světové literární teorii. Základní metodou badatelky je teorie vyprávění, tedy teorie, která má v Německu hluboké kořeny (Friedemannová, Petch, Hamburgerová, Stanzel, Nünning ad.) a s jejíž pomocí se Cohnová pokouší odpovědět na jednu z nejprimárnějších otázek literární teorie: Co odlišuje fikční vyprávění (tedy epické umělecké dílo) od běžného vyprávěcího aktu? Lze na rovině diskursu najít znaky, které by nám bezpečně a s definitivní platností pomohly přičlenit text k jednomu z těchto dvou, ontologicky zcela odlišných forem výstavby a verifikace významu? A jak vlastně upevnit systematiku literární teorie povážlivě rozkolísanou právě v oblasti, kde se jedná o její nejvlastnější předmět bádání, tedy v oblasti statutu fikce. .
