Jedním z nejvarovnějších znaků současných vztahů mezi lidmi je citová otupělost. Proto je třeba vrátit se k člověku, který kladl cit na jedno z prvních míst mezi životními hodnotami. To byl jeden z důvodů, který vedl Vlastu Urbánkovou k pátrání a odkrývání souvislostí života mimořádné a dodnes nedoceněné osobnosti, jakou byla „žena s duší lesa“ Anna Pammrová – básnířka, prozaička, esejistka, filozofka, mystička, feministka, která ačkoliv se stranila společnosti a vybrala si dobrovolně život na samotě poblíž Havlova na Tišnovsku, udržovala korespondenci s básníkem Otokarem Březinou, slovenským evangelickým knězem a filozofem Jánem Maliarikem, filozofkou a spisovatelkou Pavlou Moudrou, rodinou stavitele Václava Havla (dědečka bývalého českého prezidenta) a překládala do češtiny dílo německého filozofa Theodora Lessinga.
