Když se petrohradský student Razumov vrátí ze školy domů, najde tu spolužáka, který spáchal atentát na nenáviděného ministra vnitra a teď prosí o pomoc. Svět, jak ho mladík znal, tím bere zasvé. V ovzduší carského Ruska počátku 20. století budou už Razumova všude pronásledovat nepovolané oči jiných kariéristů, obavy o budoucnost, vlastní občanské postoje i výčitky svědomí. Poté, co se rozhodne kolegu zradit, dostihnou ho i v komunitě ruských uprchlíků v Ženevě, kam dorazil se zvláštním posláním… Dramatický popis Razumovova zločinu a trestu je považován za Conradův nejpůsobivější román mimo jiné proto, že se v něm anglický klasik polského původu trefuje do britské blahosklonnosti. „Ruský příběh určený západním uším“ přináší i rozpravu o podivných formách tamního revolucionářství počínaje Dostojevským či Bakuninem a konče Černyševským a sortou „profesionálních socialistů“, k nimž se svého času v Ženevě přidružil bolševický vůdce Uljanov-Lenin. Výsledkem je neobyčejně důkladný ponor do psychologie země, kterou mladý Conrad poznal na Sibiři, kde ve vyhnanství zemřeli oba jeho rodiče, a která dodnes děsí Západ. Z tragikomického vylíčení udavačovy bezvýchodnosti ve světě, jenž buď jedince neslýchaně týrá, anebo není s to posoudit míru jeho viny, vyplývá, jak krutě se postoje obou Evrop míjejí. Liberálně soucitný Západ Rusku nerozumí – a Rusko ani nechce, aby mu někdo rozuměl. Pro tuto nevyzpytatelnou velmoc je dodnes typická „četnost mimořádného“ i lavírování mezi čirým hulvátstvím a odevzdaným mysticismem. Conradovo mistrovské dílo tak stále promlouvá svou prorockou naléhavostí.
