Třetí svazek Spisů Jakuba Demla obsahuje beletristické texty z let 1912–1917. Pro vzrušený styl a kontrast mezi „světlým“ a „temným“ viděním světa bývají označovány jako expresionistické. Jedná se o texty: V Zabajkalí. Ze zápisků Neznámého (1912) je první Demlova knižní próza. Hrad smrti (1912) uvedl J. Demla do české literatury jako básníka děsu a smrti. V Moji přátelé (1913) oslovuje květiny jako svědky lidského života i křesťanského obrazu světa. Tanec smrti (1914) je souborem kratších, často snových textů. Protiklad k prózám smrti představuje Miriam (1916), kniha extatických vyznání lásky. Věštec (1917) je dialog v duchu okouzlení březinovským symbolismem. První světla (1917) jsou přepracovanou verzí Demlovy básnické prvotiny Notantur lumina (1908).
