O knihe: Přestaňte být hodní, buďte sami sebou – Jak být s druhými a přitom zůstat sám sebou
Kniha Přestaňte být hodní, buďte sami sebou, která byla přeložena do šestadvaceti jazyků a které se od roku 2001, kdy poprvé vyšla, jen ve Francii prodalo více než 500 000 výtisků, patří k nejžádanějším a nejoceňovanějším psychologickým rádcům v oblasti komunikace a seberealizace, a to jak u široké veřejnosti, tak mezi odborníky. Thomas D’Ansembourg se obrací na všechny, kdo si kladou otázky: Jak se mohu zbavit nutkavé potřeby zalíbit se a úslužně vycházet vstříc potřebám druhých na úkor sebe sama, jak se naučím vyjadřovat své pocity opravdově, beze strachu a v souladu se svými základními potřebami? Jak se zbavit závislosti na mínění ostatních? Jak se oprostit od strachu z odmítnutí, z nesouhlasu a naučit se uvědomovat si, chápat, formulovat a otevřeně sdělovat své emoce a tužby? Jak se naučit naslouchat sobě i druhým? Jinými slovy: Jak mohu být s druhými, aniž přestanu být sám sebou, jak mohu být sám sebou, aniž přestanu být s druhými?
Jsme zvyklí si myslet, že proto, abychom mohli udržovat vztah s druhými, abychom mohli být přijímáni, musíme takříkajíc zapomenout sami na sebe, musíme se odříznout od svých pocitů, odstřihnout se od sebe, odcizit se sami sobě. Abychom byli milováni, musíme dělat nikoli to, co cítíme, ani to, co bychom chtěli, nýbrž to, co chtějí druzí. Nevěříme, že bychom mohli být milováni takoví, jací jsme, ale jedině takoví, jakými by nás chtěli mít druzí. A jako by naše spokojenost a štěstí byly v rukou druhých, očekáváme, že se druzí budou cítit zodpovědní za náš stav a pocítí vinu za naši nepohodu. Takovým jednáním se zbavujeme odpovědnosti za to, co prožíváme a udělujeme druhým lidem příliš velkou moc rozhodovat o našem štěstí či neštěstí. Předáváme jim ovladač k vlastní spokojenosti.
Být skutečně svůj znamená riskovat, že přijdeme o lásku druhých. Tato obava je natolik silná, že raději popíráme sami sebe v domnění, že jsme tím prospěšní druhým. Ve skutečnosti ovšem tím, že jsme „hodní“ a „rozumní“, vždy „přívětiví“ a „zdvořilí“, že se příliš snažíme vyhovovat přáním ostatních a upozaďovat sebe sama, nejenže omezujeme vlastní prožívání a ochuzujeme svou životní sílu, ale zároveň se stáváme bezcennými pro druhé. Pokud se odstřihneme od sebe sama, pokud dlouhodobě ignorujeme vlastní potřeby, někdo za to zaplatí, buď my sami, nebo někdo jiný! Jestliže totiž pácháme na sobě násilí, nevyhnutelně dojde k tomu, že časem toto násilí začneme, ať už vědomě nebo podvědomě, přenášet na druhé. Jestliže nutíme sebe dělat, co chce druhý, a být takovým, jakého si nás druhý představuje, na oplátku vždy nutíme druhého, aby dělal, co chceme my, a jednal podle našich představ. Jsme lapeni v pasti komunikace založené na násilí. Jak se vyprostit z této pasti? Jak se naučit nenásilné komunikaci? Právě o tom je tato kniha.
