Kniha Kataríny Mišíkové je určena čtenářům, kteří chtějí nahlédnout za prostou fascinaci filmovými příběhy, objasňuje problémy sugestivního působení filmové fikce v průsečíku mnoha oborů lidského poznání. Čerpá z kognitivních věd a zároveň se prostřednictvím neoformalistické větve filmové teorie vrací ke klasickým naratologickým koncepcím formalismu a strukturalismu.První část knihy vymezuje kontext kognitivní filmové teorie. Druhá analyzuje percepční, kognitivní a emocionální procesy, které tvoří základ narativního (po)rozumění. Třetí část nabízí případovou studii jedné naratologické koncepce – poetiky narace Davida Bordwella. Poté na příkladě rozboru jednoho filmu představuje analytické možnosti neoformalistického přístupu k filmové naraci.Katarína Mišíková působí na Filmové a televizní fakultě Vysoké školy múzických umění v Bratislavě. Vedle problémů narativního (po)rozumění se věnuje dějinám filmu a historickým proměnám modelů narace ve slovenském filmu. Práce, jakkoli po odborné stránce velmi důkladná, je přehledná a z pohledu čtenáře přístupná, v neposlední řadě i proto, že velmi často pracuje s konkrétními příklady. Přitom se ale poučeně dotýká aktuálních teoretických problémů nejen v oblasti kognitivních věd, nýbrž právě tak i v souvislosti s teorií recepce, sémiologií, psychoanalytickou (lacanovskou) teorií filmu apod. Hlavním přínosem práce je proto nejen určitý přehled o současném myšlení o filmu, nýbrž nárys syntetické koncepce, která do angloamerického kontextu integruje „kontinentální“ myšlení, což není bez významu pro současný stav tzv. humanitních věd. Miroslav Petříček
