Jméno Teréza Nováková je známé přinejmenším z hodin české literatury z 19. a začátku 20. století. Jako autorka se řadí mezi spisovatele realistické prózy, ale co ještě? Na to se snaží odpovědět tato kniha. Představuje ženu nepokojného ducha a temperamentu, dceru, milenku, manželku a matku, ženu umělkyni, novinářku, badatelku v oblasti lidové kultury a bojovnici za ženskou rovnoprávnost. Prožila nikterak dlouhý život s takovým naplněním, jaké se podaří málokomu. Zažila závratnou lásku i bezútěšnou bolest, tvůrčí hledání, uspokojení i zklamání, uznání i nepochopení, ale také nejvšednější práci ženy v domácnosti. Nikdy se nepřestala zajímat o dobové dění, o kulturu, umění a politiku, a pokud mohla, vyjadřovala své názory veřejně. Vlivem manžela, především však z vlastního přesvědčení, se rozhodla – ač byla po obou rodičích německého původu – stát se Češkou. Vystupovala důsledně jako reprezentantka češství, vědoma si i jeho slabých stránek. Byla to pozoruhodná žena a žila v zajímavé době, zhruba orámované na jedné straně oslavami k položení základních kamenů k Národnímu divadlu a na druhé bojem za volební právo žen.
