Nová knížka socioložky Jiřiny Šiklové, koncipovaná jako dopisy staromilské babičky dospívající vnučce, je poučenou a přitom dokonale srozumitelnou formou dialogu mezi generacemi. Dopisy jsou sice adresovány mladým lidem, ale jsou určeny i lidem starým, tedy „babičkám“. Cílevědomě ukazují na kontinuitu generací a snaží se vytvářet mezi nimi porozumění: aby mladí trochu chápali, jak uvažuje stará generace, a naopak, aby si staří uvědomovali, co se asi děje v mladých. Autorka – babička píše přitom naprosto konkrétně (i když ze sociálně psychologického a sociologického hlediska) o nejrůznějších tématech: O tom, že i dnešní staří lidé byli kdysi mladí a měli podobné problémy jako dnešní mladí... O tom, že zamilovanost ještě není láska… O časopisech pro dívky… O tom, že zmatky dospívání prožívají taky kluci… O emancipaci a rovnosti muže a ženy… O vztahu k mamince i k otci, k sourozencům vlastním i nevlastním…O smyslu života a co to všechno znamená.Obrázky k textu nakreslila autorčina „nefiktivní“ vnučka.
