V zahraničních výzkumech, jejichž přehled mimo jiné najdete v této knize, se již delší dobu ozývá volání po tom, aby se účinky profesního rozvoje učitelů posuzovaly podle skutečných dopadů na výsledky jejich pedagogické práce. Informace o aktivitách profesního rozvoje učitelů v České republice jsou bohužel fragmentární, často chybí mezinárodní srovnání a pokud už nějaké existují, je jim věnována nedostatečná pozornost ze strany vzdělávací politiky. Spatřujeme v tom i jednu z možných příčin klesajících výsledků českých žáků v mezinárodních šetřeních.
Cílem knihy je přispět k odborné diskusi o kvalitě práce učitelů aktuálními informacemi o různých cestách jejich profesního rozvoje. Panuje shoda, že kvalitní přípravné vzdělávání může zajistit dobrý základ pro výkon učitelské profese, ale skutečného mistrovství lze dosáhnout až v průběhu profesní dráhy. Absence systematické podpory v profesním vzdělávání a jasných profesních perspektiv v podobě kariérního řádu nevytváří motivující prostředí pro profesní růst. Ukazuje se také, že tradiční pojetí profesního vzdělávání formou absolvování různých školení a kurzů je v současnosti doplňováno o nové formy, jako jsou sdílený odborný diskurs na pracovišti, mentoring či řízené samostudium, které čerpají z reflexe profesních zkušeností.
Na základě analýzy sekundárních i dílčích primárních pramenů si dovolujeme v závěru vyslovit určitá doporučení, na co by se v profesním rozvoji učitelů měl klást větší důraz a jaké formy podpory by to umožnily. Vhodnou kombinací vnější podpory učitele a vnitřní zodpovědnosti učitele za vlastní profesní zrání a předávání profesních zkušeností lze zvýšit kvalitu práce učitelů.
