Kniha vyšla poprvé v roce 1927 v Urze (Ulánbátar) anonymně, a v roce 1940 v Rize pod pseudonymem Natalia Rokotova. Byla napsána Jelenou Ivanovnou Rerichovou. Stručným způsobem jsou zde vyloženy nejdůležitější myšlenky raného buddhismu, které byly manžely Rerichovými dále rozvinuty v Učení Živé Etiky (Agni Józe). Jde o publikaci informativní a dobře srozumitelnou i pro nebuddhisty, zejména studenty a zájemce o kulturní dějiny lidstva, v nichž buddhistický odkaz bezesporu zaujímá významné místo. Přeložila Miroslava Puškarčuková.
