Román bengálského spisovatele Bibhútibhúšana Bandjopádhjáje (1894-1950) -Píseň o cestě- figuruje v dějinách světového kulturního dědictví pod svým původním bengálským názvem Pather páňčálí, pod nímž jej v padesátých letech natočil slavný indický režisér Satjadžit Ráj a s nímž tehdy dobyl prestižní hlavní cenu filmového festivalu v Cannes. Dějištěm románu je bengálská vesnice z přelomu devatenáctého a dvacátého století, v níž prožívá své dětství malý Apu, syn chudého venkovského bráhmana, a jeho jen o málo starší sestra Durgá. Apu sní už odmalička o velké cestě, jež ho jednou vyvede z všední jednotvárnosti k dalekým obzorům. V nejtěsnějším kontaktu se štědrou a krásnou, ale často i nelítostně krutou indickou přírodou a džunglí prožívají děti svůj prostý život zkrášlovaný sny a fantaziemi, jež jim musí vynahradit všechno, co jim chudí rodiče nemohou poskytnout. Citové zaujetí, jímž je román prostoupen, a přesvědčivá autentičnost jeho hrdinů i jejich příběhů prozrazují, že v něm autor vylíčil ovzduší, v němž sám vyrůstal a stejně jako malý Apu snil své sny o daleké cestě do neznáma.
