Aničkin život bol piesňou bolesti a lásky, ale tiež piesňou radosti. Radovala sa z kríža, radovala sa z dobroty a lásky milovaného Spasiteľa, z materského Srdca Svätej Panny, Kráľovnej sŕdc, ktorej sa zasvätila ako nevoľníčka. Táto radosť vyžarovala z jej očí i z jej rozhovorov. Rada žartovala a dokázala vtipne rozptýliť starosti a chmáry.
Spolu s apoštolom Pavlom mohla smelo povedať: „Oplývam radosťou vo všetkom svojom utrpení“ (2 Kor 7, 4).
Milá Aničko-Bohuslavo!
Dozněla tvá píseň bolesti. Ale nedozněla tvá píseň lásky. Ta se teprve nyní jasně rozezní v souzvuku s nebeskými duchy u trůnu Krále slávy. Bude to píseň radosti nepomíjející a vrcholné. A budeš dále konat dílo zde v bolestech počaté: svolávat milosrdenství a milost na duše, ktoré zde ve světe zápasí, vyprošovat dítkám, aby si uchovaly lilii čistoty, mládeži, aby se přimkla k Srdci Božského Přítele, kněžím, aby svítili věřícím slovem i příkladem, národu, aby se očistil a spěl k svému povznesení.
Mons. Th Dr. Antonín Stříž
