Studie se zabývá zobrazováním Tibetu v tibetské a čínské literatuře o Tibetu z 80. let 20. století. Prostřednictvím analýzy tibetských povídek vznikajících v době počátečního formování moderní tibetské literatury po skončení kulturní revoluce mapuje samotný vznik moderní literatury v Tibetu. Obraz Tibetu, který se objevuje v dílech tibetských autorů, je zde srovnáván s vyobrazením Tibetu v díle čínských autorů tvořících ve stejném období. Analýza vycházející z postkoloniální teorie literatury se zaměřuje především na stereotypy, jež panují v zobrazování Tibetu jak v Číně, tak na západě, a klade si za cíl posoudit, nakolik tyto stereotypy ovlivňují vlastní představy tibetských autorů o 'tibetskosti', a nakolik se odrážejí v nově utvářené moderní tibetské identitě.
