Jednotlivé věty této skladby – Noc, Jitro, Poledne a Večer – jsou čtyřmi působivými hudebními básněmi, k nimž Jiřího Horáčka inspirovaly proměny jezerní hladiny a přírody kolem ní v různých denních dobách. Každá věta má jinou náladu, a pro každou proto skladatel zvolil jinou kompoziční techniku. V I. větě se interpreti setkají s aleatorikou, II. věta využívá výrazových prostředků neoklasicismu, III. věta tepe strhujícími rytmy jazzrockové hudby, poslední věta je pak koláží motivů z předchozích částí. Přestože se jedná o prokomponovanou cyklickou skladbu, II. a III. věta jsou natolik efektní a posluchačsky vděčné, že je lze hrát i samostatně.
