Vzpomínková próza kolínského rodáka
nás zavádí do atmosféry šedesátých
a sedmdesátých let. Radovan Dršata
s humorem líčí své příhody od raného
dětství přes školní léta po dospívání,
včetně zážitků z konce tzv. socialismu
s lidskou tváří a okupace. Nejvíc prostoru
věnuje společenským a politickým
poměrům vládnoucím za reálného socialismu,
normalizaci, která postihla i jeho
rodinu, a v souvislosti s historií svých
prarodičů a s otcovými vzpomínkami
se dotkne také doby první republiky
a válečných let.
Zdrojem humoru je nejen refl exe éry
socialismu z pozice naivního dítěte, prolínání
jeho světa se světem dospělých,
klukovské kousky a příhody s kamarády,
ale také mnohdy marná snaha vyznat
se v absurdních pravidlech té doby. Ve
fragmentárně vyprávěném příběhu
rodiny, jejích běžných každodenních
radostí a strastí, akcentuje autor postavu
otce, sportovního fanouška, redaktora
