Věcná práva jsou konglomerátem práv, která spojují tři charakteristické rysy:
Předně, jejich předmětem je „věc“, „věc v právním smyslu“. Věcí v právním smyslu se rozumí všechny věci hmotné (nemovité a movité) i nehmotné, vše, co je odlišné od člověka, je pro člověka užitečné (což se vyjadřuje v jeho majetkové hodnotě) a je ovladatelné; také zvíře je po právní stránce věcí, ledaže jde o jeho podstatu živého tvora. Některé věci jsou z právního obchodu vyloučeny, popř. jejich obchod je omezen, z různých důvodů, různými zákony – např. vojenská technika, narkotika, nebeská tělesa.
Druhým rysem je, že věcná práva jsou absolutní práva (mají absolutní povahu), to znamená, že působí vůči všem, erga omnes (kdy všichni ne-oprávnění mají povinnost toho, kdo má právo, nerušit, nepřekážet ve výkonu jeho práva).
Třetím rysem věcných práv pak je skutečnost, že lpí na svém předmětu. To znamená, že věc je předmětem věcného práva bez ohledu na to, kdo je právě jejím vlastníkem.
Tento titul by měl být tím, co dlouhá léta schází nejen na knižním trhu, mezi studijními pomůckami, ale také v české civilistické nauce: může dobře představovat první krok na cestě k obnovení postavení, která věcná práva vždy měla, i pokusit se přivést – nejen studenty, i když ty především – ke čtení vhodnějšího textu, než jaký představují jimi dnes tak oblíbené „poznámky“.
