Publikace navazuje na koncepci ediční řady České dějiny, a snaží se tak především
o autorské uchopení vybraných témat. Takové pojetí odpovídá současnému stavu
historiografie lépe než koncept, který by usiloval o syntézu. Autorům jde o problémovou
bilanci těch kapitol dějin českých zemí, které pokládají za relevantní a důležité,
a dávají proto přednost spíše volnějšímu esejistickému pojetí. Východiskem
knihy není koncept „národních dějin“, tedy jakési zásobárny příběhů. Dějiny českých
zemí jsou nahlíženy jako historie proměnlivého teritoria začleněného do přirozených
středoevropských a evropských souvislostí (geografických, tematických
i metodologických).
