V roce 1773 vydal Christoph T. Delius, profesor Báňské akademie v Bánské Štiavnici, první vysokoškolskou učebnici hornictví „Anleitung zu der Bergbaukunst, neboli Úvod do hornictví“. Dílo se rozšířilo nejprve po celé monarchii a později bylo další skoro dvě staletí využíváno nejenom v Evropě, ale rovněž v Latinské Americe. Deliovo jméno bylo jedním dechem vyslovováno s Agricolovými „Dvanácti knihami o hornictví“ (1556), které shodou okolností rovněž dvě stě let představovaly hlavní světovou učebnici hornictví, která svému účelu sloužila nejenom v Krušných horách, ale také například v Mexiku. Třetím podobným tiskem, který vznikl v Čechách a na několik staletí se stal základní prací svého druhu, a to pro celý tehdejší svět, bylo dílo „O rybnících“ Jana Dubravia (1547).
Tyto tři knihy bylo možné nalézt na stolech majitelů velkostatků či v zapadlých důlních městech ve španělských či holandských koloniích anebo v jezuitských knihovnách. Měnily svět. Dnes poprvé dostáváme do ruky v českém překladu klasické Deliovo dílo o hornictví. Svým duchem již náleží do doby osvícenských reforem, které se snažily zlepšit hospodářství rakouské monarchie a umazat obrovský státní dluh. Tato doba je v Čechách známa jako období „slovenského hornictví“, kdy se k nám nazpět z uherských horních měst vrací nové báňské technologie. Nejedná se zde jenom o hornictví, ale rovněž o historii českého průmyslu i celé země, protože dějiny málokteré země jsou tak spjaty s hornictvím, jako je tomu v zemích Koruny české.
