Kniha je rozdělena na dva základní oddíly – obecný a speciální. První vychází z bilance úhlů pohledu i metodiky dosavadního studia historických krajin, a to v jeho širokém proudu od excelentních komponovaných areálů (zpravidla doby baroka) až po zdánlivě běžnou kulturní krajinu venkova i měst (první kapitola prvního oddílu). Následující kapitola je věnována pramenovědě – tedy přehledu a analýze spektra historických pramenů využitelných pro studium historických krajin (k pramenům mapovým tu přistupují obrazové a velkou měrou také písemné), kritickému zhodnocení jejich výpovědní hodnoty a případným doprovodným metodickým úskalím. Závěrečná kapitola prvního oddílu je věnována genezi a především současnému stavu využití digitálních technologií v oblasti uchovávání a zpřístupňování kartografického dědictví i ve výzkumu krajiny.-br- Trojí sonda do trojího typu krajiny, jíž je věnován druhý oddíl, odráží tři různé typy krajin, ve třech různých obdobích (kapitoly se zabývají Třeboňskem od 15. do 17. století, s dílčími přesahy do 18.–19. století, Broumovskem v raném novověku s ohledem na předchozí i následující vývoj a Prahou v desetiletích okolo přelomu 19. a 20. století). A tak jako jednotlivá území mají svá vývojová specifika, identické přirozeně nejsou ani metodické přístupy a cesty, jimiž jsou historické krajiny vybraných regionů pojednány. -br- Jako celek kniha mapuje spektrum aktuálních trendů a tendencí historickogeografického výzkumu dějin krajiny u nás, okruhy využitelných pramenů i možnosti jejich kritické interpretace; část obecnou (přehled studia, pramenověda) i speciální (modelová území) doprovází standardní vědecký aparát a také obsáhlý soupis literatury a pramenů (výrazněji jsou akcentovány práce z posledních desetiletí, nechybí ovšem ani celá řada titulů literatury starší, pokud je i z hlediska dnešního výzkumu relevantní; zastoupen je i přehled základních webových stránek, především digitálních archivů s kartografickými i ostatními archivními prameny – ikonografické, písemné).
