Zádušní básně za Pavla Buksu (1993) jsou básně o žalu, o hlubokém smutku, který rozprostřel nad jedním lidským životem své vlastní ticho naplněné studem. Možná že poezie Violy Fischerové je znamením doby, která se pomalu, trpělivě a jak se někdy zdá, úplně od počátku učí hledat vše, co už kdysi bylo nalezeno, ale co musí znovu vyhledat každý z nás a co tedy zůstává z hlediska obecných rozměrů lidského osudu navždy postrádáno. (Pavel Švanda) Tato první, dnes již legendární sbírka Violy Fischerové vychází po sedmnácti letech, záhy po smrti básnířky, ve druhém vydání.
