Ve čtyřicátých letech minulého století patřil Stig Dagerman k nejvýznamnějším švédským spisovatelům. Kritici ho přirovnávají ke Kafkovi, Faulknerovi či Camusovi. Celé své dílo, zahrnující romány, povídky, reportáže z poválečného Německa, dramata i řadu básní, filmových scénářů a esejů, vytvořil v rozmezí pouhých čtyř let. Poté se, pronásledovaný pocitem vlastní nedostatečnosti, odmlčel a zanedlouho vlastní rukou sešel se světa. Hutný esej, ve kterém vzdoruje sebevražedným myšlenkám, nazval Naše potřeba útěchy je neukojitelná.
