Dá se říci, že Hildebrand je jediným mužem předmodernistické generace, jehož impuls byl nejen uznáván, ale nadále skutečně kultivován generací novou. Souvisí to patrně s tím, že Hildebrand svůj názor formuloval na poměrně malém rozsahu (na rozdíl od akademických teoretiků typu Lippse), v jasné návaznosti na aplikaci (jakožto praktik). Na aktuálnosti pak dílo neztratilo pro svůj protiimitativní názor formulovaný sice obtížně, avšak přesto radikálně a konsekventně.
